Bez uniformy

Víte o tom, že fyzioterapie umí víc, než jen narovnat záda a dám vám tejpy na koleno? Třeba pomoci s bolestí hlavy, dechem, trávením a dokonce i láskou. Jak? Vysvětlí v dalším dílu podcastu Bez uniformy Pavla Paskudová, vedoucí fyzioterapeutka Nemocnice AGEL Ostrava - Vítkovice. Žena, která má dar vnímat tělo jako chytrý stroj, který je občas potřeba jen dobře promazat, protáhnout nebo správně nastavit. A řekne nám, co vše pozná už jen z chůze člověka, proč někdy stačí jen správně dýchat a jak důležitou roli hraje fyzioterapie i v mnoha případech neplodnosti. Se Zuzanou Martinčík Glacovou mluvila i o tom, jak na nás naše tělo mluví a my ho jen neposloucháme a že takového fyzioterapeuta či terapeutku by si zasloužil v podstatě každý a v každém věku. Od spánku, pro správné posilování v tělocvičně, od sekretářky, po děti s aktovkou na zádech. Fyzioterapie umí leccos a často odhalí i to, co nevidí specializovaný lékař, který jen hasí požár, který ve svém těle dlouho přehlížíme? Pozor, tento díl vás možná donutí vytáhnout podložku a jít se protáhnout!

Tahal čerta za ocas hodně dlouho a hodně vytrvale. Alespoň tak Libor Uher nazývá hru se smrtí, kterou zažívá každý horolezec, který chce zdolat ty nejobtížnější světové vrcholy. Liborovi se podařilo v roce 2007 jako druhému Čechovi v historii takto zdolat K2. Pro svou obtížnost se jí říká Hora hor. Až po několika dalších výstupech ale zjistil, že je pro něj horolezectví sice vášní, ale až moc často vášní s příchutí smrti. Velké kopce sice opustil s historickým zápisem, pocit zdolání výškových metrů jako při výstupu na K2 dopřává ale každým rokem tisícům nadšenců na takzvané B7, tedy Beskydské sedmičce. Závod, který u nás nemá obdoby je zaměřen spíše než na elitní sportovce, právě na nadšence, kteří hledají životní výzvu, motivaci nebo jen chtějí zhubnout. Jak z legrace a závodu pro partu kamarádů vznikl extrémní přechod Moravskoslezských Beskyd pro tisíce lidí. Jak se stalo, že od koní a folkloru se stal Libor Uher rekordmanem a elitním horolezcem a proč by nechtěl, aby se do kopců vydaly jeho děti? Odpoví extrémní Bez uniformy Zuzany Martinčík Glacové, která závod B7 ochutnala na vlastní nohy.

Daniel Chromulák působí jako referent dopravy v ostravské Nemocnici Agel ve Vítkovicích. Zkráceně, řídí to, kdy, kde a kdo pojede s jakým vozem zachraňovat lidský život. V soukromí ale vždy tíhnul k ostrým sportům, kde vládne testosteron a fér hra. Ale i ostré rány. Celý život se věnoval bojovým sportům, odkud si odnesl několik šrámů. Ve třiatřiceti se ale rozhodl, že se vrhne na rugby. Sport, který sice vznikl z fotbalu, ale v současné době platí mezi míčovými hrami za tu vůbec nejdrsnější na světě. Sport, ve kterém vládnou tvrdé střety, boj o každý centimetr hřiště, ale taky gentlemanství. A právě tato hra Daniela Chromuláka naprosto uchvátila. Že se s aktivní sportovní kariérou nedá začít po třicítce? Ale dá, Daniel je toho jasný příkladem. Vlastně ve všem, co dělá, se snaží najít fair play, mužskou sílu, ale i příklad pro své děti. Jak ho v tomto přístupu do života poznamenal už jeho dědeček, proč ho baví “se mlátil” a jak se i v tomto dá najít motivace pro celý život? Další díl Bez uniformy je o síle, férovosti i ryze mužské energii!

Má přes pětasedmdesát let a přesto má pekelně ostré nože a dobře ji to žehlí. Hvězdou dalšího dílu Bez uniformy je rolba, tedy lidé, kteří tento nepostradatelný stroj všech zimních stadionů u nás bravurně ovládají. Kde by bez řádně upraveného ledu byly hvězdy jako Gretzky nebo Jágr? V Ostravar Aréně se o tuto činnost stará jediná česká rolbařka Bohumila Lapčíková a taky její parťák, kterého do řemesla zasvětila Rudolf Kupčík. Je to neskutečná alchymie, ve které hlavní roli hraje preciznost, horká voda, nože, hadr a ladné řidičské dovednosti. Proč Ostravě jejich nablýskaný led závidí i ve světě, jaká je ideální tloušťka ledu a zda se i trenéři radí se zkušenými rolbaři? I o tom bude další ledový díl podcastu Bez uniformy.

Původně chtěla oblékat uniformu zdravotní sestry a zachraňovat životy, jenže se během studii zamilovala taky do vůně oleje, horolezeckých úvazků a těžké dřiny u lanové dráhy na Pustevnách. Klára Kociánová tak neobléká bílou, ale pořádně zabahněnou uniformu nebo spíše montérky. Stará se o to, aby nejstarší lanovka v Evropě pořád šlapala jako mladice. V partě chlapů si svou pozici musela vydobýt. Nemá problém vylézt na vysoké stožáry, vzít motorovou pilu a prokácet les nebo dlouhé hodiny v teplotách pod nulou zajišťovat plynulý nástup cestujících na pětaosmdesáti letou lanovou dráhu, která občas také vyžaduje resuscitaci. O tom, jak našla zalíbení v tvrdé práci a jestli se přeci jen ještě někdy vrátí k zachraňování životů si ve speciálním studiu Ledových Pusteven povídala s keckou Zuzou Martinčík Glacovou Klára Kociánová.

Jestliže je někdo doslovným ekvivalentem podcastu Bez uniformy, je to Petr Lessy. Bývalý policejní prezident, který začínal jako řadový policista ve skromném, malém, vesnickém okrsku. Dodnes vzpomíná na svá první vyšetřování a blízké vazby policistů s lidmi. Fascinují ho doby četníků, kdy strážci zákona nosívali takzvanou špektašku, na úplatky, na dobrůtky právě od obyvatel. Co mu téměř třicet let v uniformě dalo a vzalo a proč nakonec zakotvil na horách, kde se stará o turisty? Proč policejní auto a vrtulník vyměnil s vděčností za rolbu a čtyřkolku na Pustevnách? Dalším hostem speciálního studia Hitrádia na Ledových Pustevnách je člověk, který už žije jen bez uniformy Petr Lessy.

Jestliže je někdo doslovným ekvivalentem podcastu Bez uniformy, je to Petr Lessy. Bývalý policejní prezident, který začínal jako řadový policista ve skromném, malém, vesnickém okrsku. Dodnes vzpomíná na svá první vyšetřování a blízké vazby policistů s lidmi. Fascinují ho doby četníků, kdy strážci zákona nosívali takzvanou špektašku, na úplatky, na dobrůtky právě od obyvatel. Co mu téměř třicet let v uniformě dalo a vzalo a proč nakonec zakotvil na horách, kde se stará o turisty? Proč policejní auto a vrtulník vyměnil s vděčností za rolbu a čtyřkolku na Pustevnách? Dalším hostem speciálního studia Hitrádia na Ledových Pustevnách je člověk, který už žije jen bez uniformy Petr Lessy.

Paragliding - sportovní disciplína, která už není vnímána jako extrémní, ale jako dostupný silný prožitek téměř pro všechny. A Dalibor Carbol patří už desítky let k předním českým paraglidistům. Na křídle společně se svým kamarádem Jurajem Klejou obletěli jako první na světě bez kyslíkové podpory druhou nejvyšší horu K2. Vyhrál Dolomitenmanna a ve své škole létání pod Javorovým vrchem v Beskydech učil létat třeba i Eskymáky. Co ho příroda naučila a co mu vzala. Je létání pro člověka tou nejvyšší možnou dosaženou svobodou? O extrémních expedicích, přírodních živlech, podnikání, ale třeba i o porodu si povídala Zuzana Martinčík Glacová s Daliborem Carbolem ve speciálním studiu na Ledových Pustevnách.

Paragliding - sportovní disciplína, která už není vnímána jako extrémní, ale jako dostupný silný prožitek téměř pro všechny. A Dalibor Carbol patří už desítky let k předním českým paraglidistům. Na křídle společně se svým kamarádem Jurajem Klejou obletěli jako první na světě bez kyslíkové podpory druhou nejvyšší horu K2. Vyhrál Dolomitenmanna a ve své škole létání pod Javorovým vrchem v Beskydech učil létat třeba i Eskymáky. Co ho příroda naučila a co mu vzala. Je létání pro člověka tou nejvyšší možnou dosaženou svobodou? O extrémních expedicích, přírodních živlech, podnikání, ale třeba i o porodu si povídala Zuzana Martinčík Glacová s Daliborem Carbolem ve speciálním studiu na Ledových Pustevnách.

Co se stane, pokud Vás lákají širé dálky, oceány bez hranic a práce námořníka, ale uniformy Vás svazují? Přesto se můžete stát kapitánem, na vlastní lodi. Šimon Pelikán je juniorským mistrem světa i Evropy v kanoistice. K vodě tíhnul odmalička, ale miluje také Olomouc. Jak tyto vášně spojil? Vybojoval jako vůbec první možnost plavit se po řece Moravě. A co, že občas vysychá. Překonal politické bariéry i nevoli některých spolků a úřadů a jeho plavby OLOLODí s nevšedním výkladem historie Olomouce i břehu řeky Moravy jsou stále více vyhledávanou atrakcí města. Zavedl i jízdy na  OLOŠLAPu a v OLODVORKu pořádá třeba sváteční koncerty. Do svých projektů navíc zapojuje seniory a dopřává jim tak aktivní život. Jak mladý kluk s chutí dálek štěstí v Olomouci našel? Poslouchejte jubilejní podcast Bez uniformy Zuzany Martinčík Glacové a vše se dozvíte.

Co se stane, pokud Vás lákají širé dálky, oceány bez hranic a práce námořníka, ale uniformy Vás svazují? Přesto se můžete stát kapitánem, na vlastní lodi. Šimon Pelikán je juniorským mistrem světa i Evropy v kanoistice. K vodě tíhnul odmalička, ale miluje také Olomouc. Jak tyto vášně spojil? Vybojoval jako vůbec první možnost plavit se po řece Moravě. A co, že občas vysychá. Překonal politické bariéry i nevoli některých spolků a úřadů a jeho plavby OLOLODí s nevšedním výkladem historie Olomouce i břehu řeky Moravy jsou stále více vyhledávanou atrakcí města. Zavedl i jízdy na  OLOŠLAPu a v OLODVORKu pořádá třeba sváteční koncerty. Do svých projektů navíc zapojuje seniory a dopřává jim tak aktivní život. Jak mladý kluk s chutí dálek štěstí v Olomouci našel? Poslouchejte jubilejní podcast Bez uniformy Zuzany Martinčík Glacové a vše se dozvíte.

Nosí kouzelný plášť a padouchy honí s policisty ihned po činu. I když, jak sama říká, na druhé straně zákona se může ocitnout každý chvilkou nepozornosti nebo svou nedbalostí. Monika Oborilová je státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Ostravě a také dalším hostem podcastu Bez uniformy. Rozpovídala se o tom, jak to v její práci chodí, že jí někteří odsouzení a jejich rodiny děkují a že představa státních zástupců a zástupkyň, kteří jen sedí v soudní síni je naprosto mylná. Její práce nezná volno, protože je první osobou, kterou policisté musejí po trestném činu kontaktovat. Obvinění jsou pak součástí jejího života měsíce a někdy i roky. Jak těžké je získat práci státní zástupkyně a jak se tohle povolání dá zvládat i s malým dítětem? Prozradí v podcastu Bez uniformy.

Nosí kouzelný plášť a padouchy honí s policisty ihned po činu. I když, jak sama říká, na druhé straně zákona se může ocitnout každý chvilkou nepozornosti nebo svou nedbalostí. Monika Oborilová je státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Ostravě a také dalším hostem podcastu Bez uniformy. Rozpovídala se o tom, jak to v její práci chodí, že jí někteří odsouzení a jejich rodiny děkují, a že představa státních zástupců a zástupkyň, kteří jen sedí v soudní síni je naprosto mylná. Její práce nezná volno, protože je první osobou, kterou policisté musejí po trestném činu kontaktovat. Obvinění jsou pak součástí jejího života měsíce a někdy i roky. Jak těžké je získat práci státní zástupkyně a jak se tohle povolání dá zvládat i s malým dítětem? Prozradí v podcastu Bez uniformy.

My Češi milujeme Itálii. Italské sýry a vína, italskou přírodu, pláže a italský styl života. Ale co se stane, když jste Ital a pijete raději než Prosecco hořké pivo, víc, než Dolomity se vám líbí Beskydy a než žít v Miláně, to raději Místek? To zjistíte v dalším díle podcastu Bez uniformy. Paolo Togni je radiologický fyzik novojičínské nemocnice Agel, ale zároveň mistr světa na vysokém kole a žije právě v podhůří Beskyd. Kromě ryze technické mysli nejraději jezdí s partou kamarádů na kole. A právě oni ho jednou takzvaně hecli, aby sedl na velocipéd. Paolo se rozjel, naštěstí i zabrzdil, a i když je to velmi náročná cyklistická disciplína, rovnou zkusil bez většího tréninku také mistrovské závody. A vyhrál. Jak se stane, že se Ital zamiluje do Česka, co na nás Češích obdivuje a proč mu jeho Itálie vůbec nechybí, to vše v dalším díle podcastu Hitrádia a studia PodcastOVA Bez uniformy se Zuzou Martinčík Glacovou.

My Češi milujeme Itálii. Italské sýry a vína, italskou přírodu, pláže a italský styl života. Ale co se stane, když jste Ital a pijete raději než Prosecco hořké pivo, víc, než Dolomity se vám líbí Beskydy a než žít v Miláně, to raději Místek? To zjistíte v dalším díle podcastu Bez uniformy. Paolo Togni je radiologický fyzik novojičínské nemocnice Agel, ale zároveň mistr světa na vysokém kole a žije právě v podhůří Beskyd. Kromě ryze technické mysli nejraději jezdí s partou kamarádů na kole. A právě oni ho jednou takzvaně hecli, aby sedl na velocipéd. Paolo se rozjel, naštěstí i zabrzdil, a i když je to velmi náročná cyklistická disciplína, rovnou zkusil bez většího tréninku také mistrovské závody. A vyhrál. Jak se stane, že se Ital zamiluje do Česka, co na nás Češích obdivuje a proč mu jeho Itálie vůbec nechybí, to vše v dalším díle podcastu Hitrádia a studia PodcastOVA Bez uniformy se Zuzou Martinčík Glacovou.